KLAM

Kdopak jsi? A proč se ptáš?
Odkudpak mé jméno znáš?
Tvá slova sladká jsou co med.
Se v žilách chladných mění v jed.

Jed, jenž v krvi černé pění.
Nezná touhu, zná jen chtění.
Nezná lásku, jen ten chtíč.
Po získání jej zmizí pryč.

Když Anděl nejsi, kdo jsi pak?
Ni neodvracíš od mě zrak...
Kovová modř co z očí svítí
nutí jít blíž, až není zbytí.

Tak kdopak jsi, když Anděl ne?
Mé srdce co tvé teď – z kamene.
A žádná touha znát, jen chtíč.
Jen ukoj mě a hned jsem pryč.

Kdo jsem nyní? Proč se ptám?
Zním andělsky, jsem však klam.
Slova z medu, v žilách jed.
A chtíč jen celý zprznit svět .