ZPOVĚĎ MÁMĚ

Lepší mámy v světě není,
co by mohla v srdci žít.
Však zhořklý kalich utrpení
jak mohla bys mi, matko vzít...

Vím. Pro slzy bys neviděla,
by zlá věc se stala.
Sama neměla jsi, co jsi chtěla,
i to bys však mi dala.

Lepší mámy v světě není.
Všeho by ses vzdala.
Však zhoubu z mysli z utrpení
jen těžko bys z ní sňala.

Nesmíš dáti vinu sobě,
co kdy mi hnulo myslí.
To spát až bude se mnou v hrobě,
kde žádný svit, ni kyslík.

V mém srdci co se odehrává,
když sirkou v plamen škrt.
Duše zmírá, mysl váhá.
V těle život, v něm již smrt.

Co v něm jednou zažehnuto,
nic mu neuhasí.
Ta pachuť lásky nedocílné
v níž tolik hnusu, tolik krásy...

Ta spása sabatových chvil.
Má modla. Můj nedostupný cíl.
Teď zatratím, že ve mně kdy žil
a vypustím tu nemocnou krev z žil.

Maminko, tys vším mi byla.
Chyť své slzy do dlaní!
Neznáš tu tvář, o níž jsem tak snila.
V ní očím smrt se ubránit...