BLIŽNÍ

Stůně bratr, stůně tuze
v horečkách a blouznění.
Z lásky téže po zásluze,
že našel v ní souznění.

Stojí bratr nad propastí
pro tu krev, s kterou šel spát.
Pro chuť zakázané slasti
s týmž masem se milovat.

Ochořely jemu smysly.
Váhá skočit, stáhnout se.
Idea mu jen ta na mysli,
jak jen trestu vyhnout se.

Matka podle otce spí též,
tam sestra k žule modlí se.
Nedokáže již zakrýt lež,
jak s bratrem v lásce shodli se.

Pláče sestra u kamení,
odpuštění si žádá.
Tu jí vřelost na rameni,
naňž bratr dlaň svou pokládá.

A na mohylu v ránu šerém
oba sklání ústa svá,
doma však nadál tělo s tělem
vroucně hru si pohrává.

V jazycích chladně touha plyne
a v tělech srdcí bušení.
Polibky jeho v ňÁdra siné
v sestře zas vzbouzí vzrušení.

A stůně jejich láska, stůně.
I slaná do sladkých se vlévá vod,
když v jejím hebkém, čistém lůně
tam kvete špínou setý plod.

I stůně sestra, stůně tuze.
Snaží se jedy ztrávit květ
a trest přichází po zásluze.
I sním však vadne její ret .