Sluneční cesta

Brzy ráno vstane děcko,
říká se však, že ví všecko.
Má vážně příjemný a moudrý hlas,
drahý by byl jeho každý zlatý vlas.
Nevypadá nějak tence..
A jak se jmenuje? Slunce.
Ráno ani neposnídá,
denní plán sobě povídá,
připraví koně a vezme si bič,
sedne do kočáru a jede pryč.
Jak kopýtka cinkají,
lidé Slunce vítají.
Když přijde poledne-oběd je už,
ze Slunce se stává dospělý muž,
co svítí na Čapkovu tvrzi,
přitom suší dětičkám slzy,
vnímá všechen zemský vzduch
a vidí vše.. Jako Bůh!
K večeru opouští náš krásný svět,
domů se navrací jak starý děd
a stejně jako včera, vloni,
dá cukr každému koni.
Pak zažene celodenní hlad,
ale ještě před tím, než jde spát
vyčistí koníčkům výběh,
protože dnešní koloběh
zítra bude opakovat..
Teď už Slunce může jít spát,
zítra má zas práce moc..
Ale teď nastává noc..