vzal sníh do rukou

Vyšel ven, porozhlédl se po okolí
vzal sníh do rukou - cítil tu zimu
ten chlad a ticho

Ale sníh byl černý - napadly saze, temnota
všudypřítomná čerň současných dní
dní prosycených bezcílným přemýšlením
zasazeném v rámu neprostupných hranic

Tehdy se ptal, co způsobilo křesťanství v jeho životě
Náhle uviděl dům, který stál sám
jeho vydání se osudu způsobilo
že se stal okrskem božího království
dům se začal měnit, uznávat zákony
přejímat morálku a jinak žít

Sleduje tu hroudu sněhu ve své dlani
je sama, držená v něčí ruce,
držená v tvaru
ale je celá rudá, jako čerstvá krev
Ale studená...

Tehdy se ptal, co způsobilo jeho procitnutí
A znovu viděl ten samý dům, který stál sám
viděl tu šeď a špínu okolo
Ale ve sklepě domu byly zazděné dveře,
které se najednou otevřely
Po těch schodech viděl cestu dolů
dolů k magickému zámku.
Jako by se dům stal bránou na druhý břeh.

Vzal sníh do rukou a vnímal
tlukot srdce, v tichu nezastavitelného tempa života
sníh byl zase bílý, chladil tak, jak si pamatoval
zase to bylo, tak jako dřív
ale jiný