S l o ž e n a
veškerenstvem vesmíru
přírodním pohybem
a ponořená v žhnoucím moři
nemám nikde stání
Jen dechem svěcená
v pohoří Pamíru
vytvářím ostrov jemný jako krém
a polévám ho k flambování
ať aspoň chvíli hoří…
Zjevuji se a ztrácím
v tom nekonečném množství barevnosti
Mizím a vystupuji
v průhledných bublinách;
co rotují a válí se v duhové vegetaci
co spojují se stěnou s minulostí
co moudrost adorují
a končí v miskách vah…
Barvířka matrice
Sluneční hlava s růžky měsíce
I tajůplná směsice
Hmota bez hmotných obrysů
Krvavé písmo úpisů
Spinová částice
Navěky vábená
světy všech Midgardů a Satyrů
I větry z Pacifiku
Tongem a Matuem
S jménem i bez jména
Bez hranic rozměrná i na míru
S rolničkou na kotníku
jsem dechem, co křižuje zem…
30.03.2011 14:01:00 | šuměnka
první sloka...typický volnopohyblivík(samorost)...a pro zbytek méně přeskáčky,...kde ti zase bloudí mysl,dej tomu řád a smysl(Katapult)... o))
PS:Jinak se velice hezky ta tvá dramatickovznešená slovíčka čtou...ale jaksi se dostávám mimo mísu..juj!
18.03.2011 14:08:00 | střelkyně1