v rašeliní...

visela ze stropu
na kabelu
tak trochu osaměle
a chladně
ty jsi prošla kolem
rozžehla
a roztočila tu žárovku
ladně...

stíny se rozehrály
mezi sebou
na honěnou
ty ses posadila
v minisukni
s motivem třešní
na okraj křesadla
bosé nohy vpluly
do holínek s bambulkama
v náruči objímáš
květináč s maceškama
a vycházíš do močálu
sebejistě...

proplétáš se tichem
vlhké divočiny
boříš se do jemného bahna
rašeliny
z které unikají bubliny
a co je trochu zvláštní
usmíváš se...

pak jsi zastavila
na jednom místě
popravdě ničím odlišnějším
než kterékoliv ostatní
pokleklas do vody
zasadila květináč
a zprudka vydechla...

vynořil jsem se těsně vedle...

ahoj kájmane
paks mi rozverně pomazala obličej
já tě vzal do náruče
hliněnými ústy políbil krk
na ucho zavěsil kroužek jara
mám nápad
taky se zasadíme
tam u nás doma...