Libanonská

měla jsem pocit, že potřebuju něco nosit
že dnes napíšu hodně básní
a nevím o čem to bude
asi o nocích
asi o vzteku
asi o zaleknutí se sama sebe
když vidím jak prší z nebe
bomby a nastávající třetí světová
co to ve mě asi vyvolá
jiného než vzpomínky na vlastní minulost
kdy neměla jsem válek dost
kdy válčila jsem spolu s mrakem
válčila jsem
-jako dítě-
a ne jen prakem
ale prachem vesmírným

... čili vlastně, mým mužům vnitřním pošetilým, můžu klidně dát zbraní klid ....

vše je v pořádku a vše je marné
jak to takhle ženské máte
v tomto světě s Poseidonem
který hrozí s Asklé-piónem
šampiónem
žampiónem
šedých dní
a návratů
pokorných

bojovníci jsme my byli
kdo rozumíš,
postůj chvíli,
kdo už válčit nemíníš,
zapomeň a zvedni číš

přítrží už bylo dost
teď nás čeká vzá-jemnost ...