sunrise avenue

bylo podzimní ráno
já stál na rohu sunrise avenue
zíral střídavě
do slunce
a do flašky od piva
i přes tu zář nemoh jsem si nevšimnout
přízemního domu
a toho davu lidí co do něj lezli
panebože, vždyť se tam nemůžou vejít

vůbec jsem to nechápal.

myslel jsem si
"všichni mizíme v domech"
ale stejně mi to nedalo
pak jsem si všim chlapa v obleku
stál u toho domku
pokuřoval
doutníky
smál se životu a vybíral vstupný
na jeho
největší představení
"paráda," říkám
drogový večírek.

přišel sem k němu
a říkám mu
"jeden"
kouknul se na mě
pohled bledý prázdnoty vpíjel se mi
do nitra
"seš policajt?"
"jasně že jo, vole"
"budou to 3 dolary"
sáh jsem do kapsy
hodil mu drobný do stále nastavené dlaně
která nemá dno
a vešel dovnitř

aha, už chápu.
.
.
.
domy maj díry v podlaze.