černá

Jsem černá duše beze jména,
se silou, co znát se nemá.
Duch, jež bloudí v světě křivém,
ve světě, kde jednou zhynem.
Postava, co mužům vládne,
ukazuje křivky vnadné.
Dotyk můj je vcelku lehký,
rovná se však stisku děvky.
Šrámy jsou mým druhým pudem.
Zůstanou Ti, dokud budem.
Spolehni se bezejmenný,
slyšíc slova sladké ženy.
Obejmu Tě svými slovy,
Vytáhnu Tě z kalné vody.
V dotyku však lstivost vězí,
Neutečeš, neznám mezí.
Omámený budeš hned.
Jsem to já, kdo vpustil jed...