Teď už vím

Vím, že se budu muset hodně učit
o tom co je správné.
Vím, že beznaděj přináší jen smutek a samotu,
neléčenou jako by člověk žil bez vzduchu.

Teď už vím,
že nešťastná láska bolí víc než průstřel kulky hlavou
a že lhostejnost a nenávist není stejná.
Neboť lhostejnost je horší.

Budu si pamatovat,
že ať budu jaká jsem
vždy budu vzdorovat životu
jako tváří vichru
a půjdu dál přes bolest životem.

Teď už vím,
že přítel není ten, co tě zradí
a nechá plného emocí
psát poslední dopis na rozloučenou dlouho do noci.

Budu si pamatovat,
že ať už vedu život správný nebo ne
musím ho vidět navždy takový, jaký sám o sobě je.

Teď už vím,
že je snažší mít rád než milovat,
neboť mít rád lze i hračku z dětství.
A vím, že plamínkům dětských snů nelze vzdorovat.

Teď už vím,
že jen málo věcí je možné vědět,
či člověk je snad tvor nechápavý,
že musí pravdě jen do očí hledět?

Budu si pamatovat,
že chyby spojené s city se omlouvají lehce,
ale vždy ublíží víc než jedna životní lekce.

...

Ale stále se mám ještě co učit.