Bludný hruh

Když vstoupil první muž v tuto zem,
plivl a řek „Tady jsem!“
a byl spokojen

Pak přišla na svět také žena,
ta dostala dar,
býti mužem oplodněna.

Staletí tu takhle žili,
muž a žena jeden druh,
spoustu dětí zesmilnili,
uzavřeli bludný kruh.

Pak přišla krize, božská rána,
muž začal chtíti více žen,
žena přestala ho míti ráda,
vyhnala ho z domu ven.

Tak plynul dále času tok,
mužů, žen si nevšímaje,
v chování jejich nastal skok,
muž před ženou se kaje.

Jaká změna, co se stalo?
Celé se to pomíchalo?

Kdo teď před kým v prachu klečí,
že by ten kdo v koutě brečí?

Role střídají se, stejně jako postavení,
kdo byl včera králem, dneska již jím třeba není.

Lidé nemění se,
zůstává vždy stejný druh,
snad jednou v lepší promění se,
ten náš starý bludný kruh.