Krev

Nejen zahřívá mé líce,
je v žilách, vroucně valící se,
a protéká mým celým tělem
ta rudá, vzácná, kapalina.

I její rudost měnící se,
když navštíví mé vzdušné plíce,
a síla kterou v sobě nosí
život, lásku, kdeco nezadusí.

A stále teče v kruhu dlouhém,
a zas je v srdci, svalu pouhém,
jen občas skoro zatuhne
ze strachu, či náhodně.

I tajemství má ukrývá,
jen mému uchu zazpívá,
že život nosí v každém z nás,
proč vraždíme se, zas a zas?