Bez závěru

Věčnost – vděčnost
oslavuje – ostravu – je?
no je
no jé je
je tu a tam
kdo chce, tomu dám
tomu dala, tomu dala
na toho už nezbylo
prý je to on, zlobidlo,
který si to nezaslouží
tak se radši v koutě souží
z toho co už za-vi-nil
ten přečerný to-čený vinyl
svojí hudbou starou
staroucí
vroucí
teplou
vztekající
se
svojí metlou
jenom jsi

vztekej se
až na líci
ucítíš
ten svůj vlastní
políček
vzpomeň si na energii z rodu
z těch dávných vlastních políček
která prostě jenom jde
přes tvé dveře nepevné

prochází a směje se ti
jak jí lehce podléháš

cože?
vděčnost?
za co?
zemi?

proč to říkáš, opilče?

--------------

Ukaž své světlo světu
je tu
svět?
no to taky, ten co nevidět
změní se když ozáříš jej
ty
svými
výmysly
a výmoly
a do zmoly už když neupadneš

jen tak si plácat dneska chci
chci vypsat všechno to trýznění
které na líci..
později totiž na něj nebude čas
příštích 14 dní,
no jasně, vem to ďas,
nebudu mít na sebe prostor,
cože?
kdo to hlásá, který bosor?
no tak to prrr, tak to pozor!!!

ukazuješ sebe
- zebe –
z nebe?


Měsíc se drze směje na obloze
má kolem sebe modré kruhy
sluší mu to,
hochovi

je krásný,
usměvavý
nachový...

--------------

Kdo to ví
odpoví
odpoví mi na otázku ... proč?

on ví,
je v klidu
pozoruje
pluje
tam a sem
nahoru a dolů
pořád ty samé cykly

všechno JE v pořádku ...