Srdeční meziřádky

Slyším naše srdce
v dáli bít,
když snažím se
sama ve své ruce
tlukot toho svého utišit.

Nevím, zda je ráno
nebo půlnoc odbila,
jen vím, že co je dáno,
to stane se,
i když ručička rychlosti
na tachometru se nám rozbila
…pro nedostatek kapacity.

Padající hvězdné slzy
snů plují do vesmírných mezi-
prostorů, když dáváme
jim další sbohem,
aby znovu klidně splynuly
s posledním slovem.

Už dávno nezáleží
na meziřádcích, co neběží,
když hodiny na osudové věži
stojí nadpozemskou rychlostí.

Už nikdo znovu nepoběží
závod s osudem, protože
si nás sám našel tam dole,
skryté pod věží,
z níž někdy sníh padá, přestože
zima je pryč a venku dávno nesněží.