Má duše žízní....

Kousla mě zmije všedních dnů
ač zdálo se,že neútočí
V poklidném vánku odpoledním
bělíce sny své na úbočí

Vzteku je k vzteku plná číše
hněv stoupá k slunci a pak výše
Touhy mě tlučou do palice
probuď se probuď nevěrnice

Za křiku páva jenž polapený
v bolesti Bohem zatracené ženy
zem praská v půli,cesty není
nevím zda dodýchám až k rozednění

Zraněná k smrti,možná více
nedoletěná létavice
a rozbřesk žhnoucí kovářova píce
když ticho se rodí sténajíce
Z úplňků zbudou půlměsíce