Jednou Ti všechno vrátím

Jak jen to děláš, má milá,
ty sedmikrásko rozmilá,
do jedné věty svou duši dáš,
ty nemluvíš, ty slovy objímáš...

Ve tmě, v době v níž se pláče,
jsi ta co dala děcku na koláče.
Když zoufalá už tuším, že skončím,
cítím ruku tvou na mé, výmluvné oči...

 
A trápil by tě ten můj skok?
Než přikývneš, trvá to snad rok,
ale přikývneš přeci a dodáš hned,
že musím žít, i když to není med...

Že zvládnu to věříš a já vím,
za tebou přijdu s tajemstvím...
Ty jsi tak hodná, víličko,
slunečná v noci chviličko.
 
Až tobě bude smutno, víš,
až spatřím, že už nezáříš,
bude sychravé a šedé nebe,
obejmu snad zase jednou já tebe...