Neopouštěj

***

Jsi se mnou skoro třináct let
můj imaginární svět
kde ukrývám se
kde opět věřím
jsi má vrba
před tebou se svlékám
odhaluji svoje rány
a stydno mi není
vždy jsi tu byla
přes všechny mé šrámy
pro úsměv, pro lásku
pro štěstí i nadsázku
pro slzy, pro smutek
pro bolest i zármutek
jsi bojištěm mých slov
když peru se sama se sebou
ve tvém linkovaném ringu
někdy vítěz
někdy poražený
vím, že bez tebe žít už nemohu
potřebuji tě

jsi mou součástí /žel krájím se na části/
jsi má němá věta /nevyslovím, ach já sketa/
jsi můj nevyřčený cit /kyselý jako vitacit/
jsi můj utajovaný žal /škrtič mého hrdla, černý šál/

a nejsem žádný sobec
chci tě pouštět dál
v podobě jakou ti dávám
mnohdy nevím vůbec
jestli psáti mám dál
přesto nikdy nepřestávám

dělím se o tebe
v krásném modrém světě
těším se na tebe
v každé cizí jiné větě

a všem jiným v ringu tleskám
skláním hlavu, tiše smekám

jen.......

neopouštěj

jsi toliko nádherná melodie
jsi toliko foremná fantazie
jsi toliko bezedná ... poezie...