Pocity

Ze samoty
z pocitů lehkostí
se smířenou útěchou projevů zlosti
vůči světu
co dává dál rány a plyne nezadržitelně dál
rychlostí,
jež měří jen lidské stáří

maluje kresby a rýhy do tváří
a odráží
vše, co bylo pohlceno časem.

Řvát,
křičet do všech stran
bez protestu lidí.
Odhodit zbraň
A nakonec zůstat sám
a jako ve filmu být pohlcen vírem
velkoměsta.

Jako nepatrná hvězda
s chvilkovým zábleskem lítosti
v ranním čaji.
Odsekávat kousky srdce
pro potřeby umění
bez něhy a projevů
smíření.