Padesát s Fukušimy ...

...............
...............



Musíš se podívat do očí své vlastní smrti
abys pochopil , co je to vlastně život ...
Jinak , ho nikdy neprožiješ , ale pouze se snažíš
o nějaký paskvil , co nazýváš životem ...
Kde , se vzala v lidech ta obrovská síla
Dívat se každý den do očí své smrti?
Kde, našli tu odvahu si říci , teď musím ještě žít
a za pár dní se podívám , do očí své smrti ?
Co to je sedmdesát tisíc za jeden den
strávený se smrtí co stojí ve tvém stínu
A potichu si už brousí svou kosu ?
Měli by jste tu odvahu té velké oběti
A dívali se na sebe jak pomalu umíráte
Ale zbytek bude k vůli vašemu obětování žít ?




Co vlastně víme o smrti
akorát o ní píšeme , ale běda jak se jí jednou
podíváme do jejich hlubokých očí
Kde v ohnivých plamenech přechází
zatracení naší duše a našeho těla
Co pak z nás zůstane... Nějaký uzlíček
nervů úplně na dranc rozházených
Strach nás uvrhne do svých spárů a my se začneme bát
všeho co je kolem nás i v nás ...



Ale , těch padesát tak neuvažovalo
Uvažovalo , mimo lidskou dimenzi
Uvažovalo , jako uvažoval Bůh
Když za nás za všechny obětoval svého jediného Syna
Prostě přijali zodpovědnost za celek , aby
lidé mohli žít
S nimi měli naději , že nedojde k nejhoršímu ...



Proto , se musíte podívat do očí své
vlastní smrti , aby jste pochopili , co je vlastně
váš Život ...