no-ční ilu-zorní fanta-žije

samá negativa

vynořují

něco krásného

stvořit

nelze už

mnuž

smiř se s tím
že není radno
v jistých rádnouch

jen tak


si na záď hrábnout


nemít strach

uletět

a vrátit
se
konečně
domů!

dlouho to
již dlouho tomu

co vylezli jsme v noci z domu

respektive
ve světle
jsme ještě tehdy
ne-vybledné

však třesk
a rána
naše máma
zjevila se
za úsvitu

z nocí
mocí
našich břitů

slov

z nov

jako u měsíce

i když teď je skoro po-úplňku

ach néééé

či ano


moje zvíře

mojí šíjí na sklonku

úpí
trpí

po-klonku!

nevychází
nic nevzchází

"zalez, ty můj podomku"

proč ...
a posté
natísící
- ta stejná otázka -
na nocí sklonku

nehasící
žízeň

po tom našem
po domku

ze kterého utrhli jsme
sebe

v tom nadutém
nadutonku

my mysleli jsme
že vše - je - spasíme

však zapomněli jsme
tak lehce

a teď?
domů se nám nechce

by neskomírali
naši
ne-umírali

bráníme se
bojujeme

jsme v místech, která nám nesvědčí
přitom leckterý "znamení" nás usvědčí
"zůstaň tam a konej"

přileje tak do ohně olej ...

po kterém také sklouznem se

a na tisíc let

vzdalujem se
vlivem těch vět

posunem se?

celé to je
vlastně o bez-naději
již víme
že nás
fata morgány
a jiné děvy
rády
svádějí

z cesty

pro

ne-věs-ty ...