Ach ty lidské dcery! (Čert kontemplující)
Ach ty lidské dcery! (Čert kontemplující)
Anotace: Certo? (Hrabě de Monte Diablo?) … upravená a rozšířená verze … když už se ta Filipojakubská/Valpuržina noc blíží … tak to čert prostě musí mít dlouhý…
na jabloni blízko zradě
své vlasti a domova
v čase stále více šerém
pokárán byl Luciferem
Dva dny poté na cesmíně
kontemploval o své vině
Zoufalství i obnova:
Stálá snaha vypadat
jako jeden z nich
mě sebeodcizuje
i plodí strádání
A držet pořád na uzdě
ironický smích
rozmach drzost hněv
i lítostivý pláč
zas nutí do psaní
Cítím se teď jako
černý beran který
chtěl žíti bez lhaní
Ach ty lidské dcery!
Jen samé zklamání…
Dlíti tady jako
vyděděný mnich
jenž nemá žádné sluje
osamělý trosečník
jenž příliš dlouho pluje
na pouhém voru
po vodách širého oceánu
i ulovit má mořskou pannu
a proudy jsou stále silnější!
Nakouslá Luna jen připomíná
že Slunce teď svítí pro jiné…
Teď upínám se touhou k ránu
jak utajený orel mořský
jenž sotva život supa vede
jak ustájený býk
od něhož mléko žádají
Mluvím stále nahlas
však jako bych byl potají
Tak vzepřít se svým zásadám
jež stejně nejsou mými
a brání nekonečným hrám
I nepropadnout chtění:
Jak zločinné
obětovat rohy
za příslib křídel
od padlých andělů…
Tma
houstne na obzoru
Rozostřené soustředění?
Jsem čert
pro mě nic dost černé není!
Navzdory nerozbřesku
srdce plné vzdoru
a bránící se lpění
Sejmout štít jenž oči kryje
hledět více vpřed a v dáli
Pomyšlení na harpyje?
Ne!
Rozjitřené zvědomění!
A náhle cítím
jak doplul bych teď na ostrovy
Mým průvodcem je los
a konzultanty sovy
Travnaté pláně
jezera potoky a bory
hluboký sníh bažiny
a zcela v dáli hory
Teď toulám se sám po lese
Kdo bojí se to nesnese
Není to jen pouhý sen
Ten by se jen zdál
Dál
rozvíjet teď třeba vlohy
jejichž centrem jsou mé rohy
nestydět se za kopyto
netahat se o koryto
nevzývat jen slepě bohy
neproklínat ocas svůj
i tancem hrát hru na parohy
Drak čert víla mokrý šos
žralok sklidil dlouhý nos
orel tygr havran kos
umožnil že bájný los
táhá opět žolíka
Ať se srdce zazelená!
sází nejvíc na jelena
Sob jen v dáli naříká
Ať vzhůru jsou teď trpaslíci
ať posvětí mi moji svíci
ať v dáli muflon oranžový
vábení uslyší soví
ať medvěd ve svém brlohu
zaujme vhodnou polohu
ať havran s okem kocoura
a se zobákem kosa
ať sojka jako netopýr
a zároveň jak vosa
ať sněhobílý osel v poušti
ať kapři pstruzi taktéž tloušti
mě v tuto chvíli neopouští…
Komentáře (5)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
jáj..oprava..Valpuržina :))
30.04.2011 18:03:00 | xoxoxo
hm..čert to musí mít dlouhý..:)) Valpružina noc se blíží
a ohně brzy vzplanou,festival života a radosti,spojen sabaty i slety démonů:)Je to svátek nás žen,v každé je kus čarodějky i bohyně života a lásky ;-)pěkně napsané,má to grády,délka mi nevadí...ale začátek básně se mi líbí nejvíc..vodopád slov i obratů :)))..jdu si pro koště,čauky :))
30.04.2011 18:00:00 | xoxoxo
původně sem "ti to chtěla vzít" až po hru na parohy.. ale už se tam začala motat ta zvěř :o)
ale aj dál se mi tam pár momentů líbí moc - jen už je to na mne prostě "přecpané" :o)
30.04.2011 17:13:00 | hanele m.
hanele, a to jsem naivně věřil, že mi to vezmeš až po Teď toulám se sám po lese/Kdo bojí se to nesnese. Nebo alespoň po ten les. :o) Přiznám se, že mám i kratší verzi - řekne toho sice možná méně, ale lépe. Máš pravdu.
30.04.2011 15:25:00 | Juan Francesco de Faro
první zhruba půlka se mi líbila moc.. po to hledění do dáli.. pak už tam přibylo strašně moc těch symbolických zvířat a pro mne se to rozmělnilo - ale pořád se mi to celé líbí hodně :o)
30.04.2011 11:25:00 | hanele m.