Proč teď, když mě míjíš

Byla jsem holka, co říkal jsi jí - ty jsi jenom moje!
Šeptals´ mi - lásko, nechávám si tě zdát.
Úžasný vůně jsi nosil ke mně do pokoje -
reklamní vzorky, co směl sis v práci brát.

Neměl jsi nic, jen v počítači důležitá data,
měl jsi svůj sen a toužil za ním jít.
Pro tebe kariéra začala bejt prostě svatá,
pořád ses vzdaloval a přestal se mnou žít.

Refrén:
Proč teď, když mě míjíš, rychle sklopíš hlavu?
Proč se radši vyhneš, ztratíš někde v davu?
Proč se mnou aspoň chvíli nikdy nepostojíš?
Jako když mě neznáš a nebo se snad bojíš?
Nebo se snad bojíš …

Teď už jsem holka, co neříkáš jí - ty jsi jenom moje!
Pod růží s make-upem si skrejvám bledou tvář.
Nečekáš na mě už pod podloubím u Orloje,
pro mě jsi zůstal jen extra velkej lhář!

Refrén:
Proč teď, když mě míjíš, rychle sklopíš hlavu?
Proč se radši vyhneš, ztratíš někde v davu?
Proč se mnou aspoň chvíli nikdy nepostojíš?
Jako když mě neznáš a nebo se snad bojíš?
Nebo se snad bojíš …

Vzpomínek, či toho, že jsme si tak cizí?
Že pošlapal jsi minulost, když šel jsi za svou vizí?