Kdysi jsem býval tažným psem
na povel vrtěl ocasem
Dnes ač raněn v křoviskách
třesoucí se na odloučených krách
spalován poledním sluncem na poušti
putující nikoli pěšinou leč skrz houští
okřídleného mořského vlka v sobě chovám
není nad vnitřní svobodu
pro tu jdu
bažinou i pouští
nechám se do krve rozedrat
ale z ní
neslevím
nesmím ji dát...
ona je ten hrad..kam schovat
se jde
a duše ti zcela nezahyne..