Jedenáct let bez Tebe

Tvůj vážený hlas,
pokaždé příjemně
naladěný,

nás vždycky vítal
s otevřenou náručí,
když jsme byli u Tebe,

nebo Ty u nás.

Vzpomínám si,
že když jsem byl
hodně malý,
přespala jsi u nás
a já potom hrozně brečel,
když jsem se probudil,
protože jsi nespala
vedle mě,
byla jsi pryč...

babička se vrátí,
zase k ní pojedeš,
říkala mi tehdy máma

teď vím,
že už k Tobě nikdy nepojedu

náš společný obrázek
mám v pokoji pořád
nade zdí, sedíme na gauči
a já se k Tobě tisknu

babi, miluju Tě
i když už tu nejsi...:-(


obrázek mi Tě připomíná
a navždy bude:-*


opravdu navždycky