V prachu cest vbolené
V prachu cest vbolené
hraješ na struny mojí duše
a srdce – buše do rytmu uschlých chryzantém
žízní po tobě od rána
Ve snech celý den létám v jiných galaxiích
tam tě potkávám a tam svou duši nechávám
V každém kýchnutí opouští suše
kousíček mojí duše na kterou hraješ
vždy jen přes černé klávesy tvých očí
Skočím do rytmu rýmů a bez trémy
tančit budu všechny svoje galaktické sny
A uschlé chryzantémy rozkvetou
ještě jednou tak jako by vyrostly znovu jednoletky
Jako by znovu vyrostly mi vypadané vlasy
… asi rozkvetou
… … asi pak už pořád pokvetou
Tak jako naše nevadnoucí mládí
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Léňa to řekla i z mě :)
i mně ta gesta chybí
ten průlom, jak to vybít
z těla i ze země :)
05.07.2011 15:29:00 | šuměnka
Už během čtení,jsem byl zvědav, co z toho vzejde za
pointu. No, nepřekvapilo mě to, jen jsem měl pocit,
jako bys měla raka či jinou zlou nemoc - vzpomínky na
to, jak byl člověk zdravej, a dnes ti z toho padaj vlasy, dusíš se kašlem...
co jiného bys mohla čekat od jehly? možná tak zašít si oko na punčoše.
15.06.2011 11:18:00 | jehlaspichlas
moc krásná Han....tohle je radost číst..jen mi k tomu chybí Tvá rozmáchnutá gest a silný hlas...:) divo :)ško:)
06.06.2011 11:06:00 | Noc17
...
a uschlé chryzantémy rozkvetou
a černá bude bílá
na klaviatuře té znovu
mladé slečny
a příběh /kéž/ nekonečný
se ve strunách pianina
rozezvučí s černookým poetou
...
milé počtení jsi uchystala s dnešním ránem ...
31.05.2011 05:10:00 | Bambulka