Růže

V tvé dlani,
jen okvětních lístků pár.

V mém srdci,
v tom čím dál tím míň tlukoucím svalu,
umírá tebou způsobený žár.

Žár s příměsí žalu.

Ty lístky jsou jemné,
krásně voní.

Jsou to ty,
co natrhal jsem,
tam u jezera vloni.

Vzpomínáš?

To těžko...

Nevnímáš.

V tvé hlavě je tma.

Jsi slepá.

Ale jen tak,
jako žebrák,
co ač velmi dobře vidí,
šátek přes oči má
a čeká, kdo z lítosti mu něco dá.

Ikdyž měl by,
on není ten,
kdo se stydí...

Zatímco já,
v rukou svírám hrst trnů...

Trnů tvých.

Má milovaná růže...