Strach

Když cítíš tíhu na hrudi,
úzkost tě ze sna probudí
a žaludek se divně svírá,
to není nemoc, co tě sžírá,
za těžký dech nemůže prach,
ba ani horko – to je strach!

Strach, to jsou kroky za zády
při noční cestě z flámu.
Strach, to je prasklina fasády,
červotoč v nosném trámu.
Strach, to jsou ruce zpocené,
když voláš do špitálu.
Strach, to je dítě ztracené -
hlášení na centrálu.

Když cítíš smutek na scéně,
že dojde k tvojí výměně,
pod tebou větev náhle praská,
čelo je jedna velká vráska
a začíná se hroutit svah,
to není sen – tohle je strach!

Strach, to je fotka na stěně,
přes níž je černá páska.
Strach, to je zápas v aréně,
prohraná velká sázka.
Strach, to je obava o syna
z rozchodu s jeho láskou.
Strach, to je vina – nevina,
odpověď za otázkou…