Loutka

Já bolest znám důvěrně,
cítím se zraněná,
cítím se bezmocně,
jen loutka dřevěná.

Co sama se pohybovat nemůže,
někdo jí k pohybu pomůže,
srdce jí nebije,
jen smích u jiných sleduje.

Bolest cítí větší a větší,
je menší a menší.

LOUTKOU BÝT NECHCI,
CHCI SE VYROVNAT HERCI.

Co své pocity ovládá,
na jevišti je jiným dává,
radost-smutek rozdává,
a potlesk žádá.


Tohle je můj osud - být hercem,
ne loutkovým kašpárkem.