Memento mori

Jako strom porostlý mechem,
jako moře bez konce,
potřísněna vilným dechem
laň tu leží. Bez honce

psi mění se ve štvanou zvěř,
však prchat není kudy,
„najdi úkryt – val či keř“,
jim radí jejich pudy.

V prachu stráně pod maliním
labutí kus pělo
o strašlivém slově „viním“
zneuctěné tělo.

Kamizola poklekla a odložila kuši;
svatým věncem z jehličí
prosí nebe, zemi či
peklo o klid duši...