Panenka otrhaná

Jsi jako pohozená panenka,
jen bezmocně tam ležíš,
v hlavě ošklivá vzpomínka,
když je konec a ty brečíš.

Panenka z porcelánu,
panenka otrhaná,
panenka patřící svému pánu,
panenka na kusy rozpáraná.

Život jsi už dávno ztratila,
boj prohrála se hlavou svěšenou,
duši svému pánu vrátila,
teď obklopená zdí, černou tmou.

Na duši hlubokou vrásku,
v srdci tíhy bolest,
ztratila jsi cit, lásku,
penězi za tělo nechala ses svést.

A tak trpíš panenko,
každým dnem a každou nocí,
trpíš rány, trpíš bolest,
bez naděje, bez pomoci.