Srdce mluví

Vztah k minulosti
jak každý jde
a přece chybuje.
Není to nic
jen záblesk mlhy
kdo chtěl by víc
a chvíle pohody.
Kam jdeš? Kam kráčíš?
Kdo jsi? Kam patříš?
Otevři srdce
náruč rozevři
tepnou ti teče
jen vlva neřesti.
Tvé myšlenky
kazí to čisté a jasné
protože bez něhy
všechno jen hasne.
Hledala jsem v časech tak vzdálených
puhých zvuků nit se spřádala
já nebyla tím
co v srdci skryto jest
asi jsem váhala.
Jdu dál
čelo kupředu
nekoukám do země.
Probudilo se v mě něco
je to tak zvláštní a nové
řekla bych osobnost
možná je známé.
Nevěda kdo nový jest
má poutko povolené
ztrácet se v kupě cest
jíst víno zabalené.
Kam kráčíš po špičkách to dítko
jenž mělo tolik chutí
dnes pouhé černé smítko
a chvíle bez nadechnutí.
Smutná je minula pouhého bdění
když není v něm drobeček
tohoto snění.
Bůh nade mnou a hřešit smím
protože cesty své si volím
láska a pokoj je mí moto
křičím to na celé kolo.
Jdi pryč ty darebáku
co srdce si mi zlomil
kdo něco sliboval
všechno však zmařil.
Utrpení a zlost
v sobě se valí
chci zlomit kost
někdo to spálí.
Čekám tu na lásku
na krásné milování
na očích pásku
a drahé kolébání.
Přijde či nepřijde?
Odpověď bolí
pranic se člověku
požitky solí.
Čekám a toužím
obětí mít
takhle jen v tichu
krásně snít.