Čí jsem?

Jsem vody,co mě rozechvívá
větru, s nímž si můžu hrát
Otce,co se nepodívá
a nezažene ze tmy strach

Jsem ohně,trávy,vzduchu,vody
těch neznámých,co nepoznám
jsem dcerou smutku, nepohody
co svěřuje se ozvěnám

Jsem všech jenom ne sama sebe
a s iluzí si netykám
jsem toho,jenž hledí z nebe
jsem osudem,co proniká...

Jsem té,co zmítá nočním sněním
jsem dcerou Slunce,když Měsíc ztich'
jsem těch,co vládnou odpuštění
a mým otcem je sám Hřích...

Patřím všem a vládnu světu-
-když jeho smích za odměnu
smíte uzřít jen tak,v letu
poznáte, že žít má cenu...