Pavučina snů

Noc je kouzlem posedlá
však bludičky šly spád
v přítmí stromů, v houštinách
tančí zvláštní hlas

Zpěvák s křídly z pavučin
a moc, jenž dobře znáš.
Hlásek, naděj v něco víc,
co nesmaže už čas.

V lese zvláštním zakletém
pod hvězdou stou
v hvozdu tichém staletém
ten hlas si hraje s tmou

Snad jednou měsíc zasvítí
a prozáří noc
Pak možná spatříš pod sítí
tu starodávnou moc

A mluvčí z křídli z pavučin
Jehož ze snů znáš
Ti řekne, v dobách bezmoci
„Dítě, neměj strach"

Dnes však čeká v houštinách
kde zapomněl jej čas
v tom tichém hvozdu prokletém
na návrat čeká zas

Až lidé tohle pochopí
a zmoudří posté snad
on k nim opět přistoupí
Svá slova řekne zas

Tak vrátí oheň do srdcí
v nichž soumrak pohřbil žár
a křídli z jemných pavučin
pohladí snů tvář