NeznámoKam

Byl jsem světoběžníkem NeznámoKam,
v neprobádaných končinách a nových městech,
kam mě často zavedla moje chuť po dobrodružství,
a více jak často jsem byl spíše přivítaným nepřítelem,
když po mně stříleli pazourkové šípy, olověné kulky,
diamantové nože, ale i otrávené šipky domorodých etnik.

Záleželo v jakém dějinném úseku jsem se
zrovna pohyboval, na jaké vlně přítomna...

Nevím, jak poznávali Oni nové lidi,
pokud vůbec toužili poznat
nové tváře, ale jistojistě
mnoho jejich potencionálních přátel
skončilo buď v jámě lvové
nebo na seznamu kulinářských specialit.

Dnes jsem procházel Amerikou...

Nevím, jestli byla severní nebo jižní,
protože to bylo v čase, kdy ji
litosferické desky ještě nerozdělily
na dvě části, ale byla liduprázdná.

Tak liduprázdná,
až mi z toho naskakovala husí kůže...

Dnes končím a chystám se přeplavat
do Evropy, protože tam mám své kořeny,
v rodné Evropě, tam jsem doma.

Člověku nejlépe v jeho zemi,
kde ho berou jako přítele,
kde hlavně MÁ přátele
s kterými si MÁ co říct,
nikdo po něm nestřílí žádnou zbraní,
nikdo jej nemá chuť poté podávat
v tepelné podobě jako dobrý oběd...

co za člověka, který nemá vychování
nebo se ho nenaučil.

I když jistí Primitivové se najdou i dnes,
a to nemusíme chodit do pravěku.

...což je na tom to největší neštěstí...