Hřích minulosti

Temnou nocí tiše kráčí
přízrak noci minulé,
rudá krev teď chodník smáčí,
při jeho chůzi plynulé.

Na cestu mu měsíc svítí,
bledý svit je děsivý.
Zvadlo již života kvítí,
pohled smrti je zářivý.

Proč jen život svůj tak mařil,
to se nikdo nedozví,
jenom on sám ví co zažil,
snad jen příběh napoví.

Zloba cloumá tělem vraha,
cloumá s ním i nenávist,
k pomstě vedla dlouhá dráha,
oběť slyší biče svist.

Pouhá závist vedla k činu,
jenž zbavil oběť života.
Nikdo necítí však vinu,
kolem je jen nicota.

Kolik nocí probděl přízrak,
jenž teď kolem prochází,
snad on doufal v nějaký zázrak,
měsíc za mrak zachází.

Proč jen nebyl přítelem přítel,
jenž se za něj vydával,
snad on neměl jiný úděl,
na svého soka nadával.

Přízrak kráčí stále dál,
kapky krve v tváři má,
kdysi on se vraha bál,
nyní ne... už pravdu zná.