Dřív & Dnes

Dřív…

Srdce si malovalo červenou pastelkou.
Že všechno bude - (!)
…jako s tou popelkou….

Že nejdřív si musím ruce umazat od popela.
A taky snášet veškerá příkoří.
Svého prince jsem potkat chtěla
A věřila, že sny – ty se jen tak neboří.



Dnes….

Srdci jsem vzala tu červenou pastelku.
Iluze vzaly mi přešťastnou popelku.
Hrabu se v popelu, v slaměné ošatce,
V životě to není jako v té pohádce.

Popel se mě drží jako šmír kominíkovy vesty.
Všechny ty sny…
Jak daleko mám do nevěsty!
Jak daleko mám do toho potkat svého prince.
Pohádky jsou na draka
Jako rub a líc neplatné mince.