Mít strach je prý lidské...
Mít strach je prý lidské...
Anotace: ...ale já jsem tak zahodila nejednu šanci. Krátké verše, ale výstižně dokážou popsat, jak takový obyčejný strach může měnit osudy :).
Sbírka: Postupem času...
Každé z těch slov - srdce mi drásá.
Chtěla jsem být jí – tak dlouho jsem se soužila,
Chtěla jsem jí nahradit – tak moc jsem po tom toužila.
A když pak přišel onen bájný den,
Když měl se splnit ten můj sen,
Schovala jsem se za svůj nesmyslný strach,
tvé city naposledy vzplály a ... změnily se v prach.
Komentáře (3)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
No, myslel jsem to spíše trochu více na sebe, než obecněji...takže jinak.
U mě je to obvykle tak, že pokud touha přijde, hned se musím obvykle rozhodnout, zda si ji ponechat anebo ji zadupat do země.
A jak píšeš v těch upřímných a čistých verších o lásce, tak v ní je zatím vždy že "strach je dokonalá výmluva", proč se té lásky vzdát.
Takže u mě to není, že by to zmizelo samo od sebe. Je to proto, že já sám tomu napomáhám. A stach je jeden z faktorů toho všeho.
13.09.2011 21:31:00 | Amable seňor Marek
Přesně :)...Po něčem toužíš a když to máš na dosah ruky, dostaneš strach a najednou to všechno nenávratně zmizí...
13.09.2011 16:11:00 | wendy.poezie
Tohle mi sebe samotného v lecčem připomíná....je to jako hra na schovávanou.
12.09.2011 21:42:00 | Amable seňor Marek