amatérská báseň

tahle doba je zlá,
každej v sobě na každýho kolem sebe zlost má,
já nejsem vyjímka,i já ji mám,
každýmu ji rozdávám,
všem kolem sebe nadávám,
peníze nemám,
a když náhodou mám,
tak je hned nemám,
ruletě totiž propadám,
a to mě nutí se nad sebou zamyslet,
vymyslet jak se né..marným stát,
a né si to jen myslet,že marnej nejsu,jsu!
pořád a už napořád..budu,
v tom není řád,
jako v politice..je mnoho vad,
cítím politickej zkorumpovanej smrad,
nakažlivej jak svrab,
notak nubuď srab,
musíš se sebrat,
udělat stím něco,
ale co?
je zabít..no co,
o pár paradoxů míň,
rodino promiň,
z osudu mě neviň,
co se má stát se stane,
teď aspoň klid na zemi nastane,
má duše tím ožije..z mrtvých vstane,
a konečně začnu žít,
tento život,bejt pilot,
šťastnej být,
mít svůj beat,
a texty skládat chtít,
na živobytí tím mít,
ikdyž asi nebudu,
to v osudu napsaný nemůžu snad mít,
ale to..že umřu mladej,chudej,bezdětnej
jako nej...větší nula,není nikdo,
než já,jestli jo tak kdo?
nikdo,a to je mi líto,
nenadělám nic stímto,
já vím to,
a mě bolí to