1989

Byl červenec 1989, já se narodila,
nyní to zapíšu do svého díla.
Já se narodila, státní systém umíral,
nové perspektivy nám kojencům otvíral.

1989 - rok přelomů a nadějí,
miminka o politice nic nevědějí.
my, slintající kojenci na prahu nového státu,
nesnili jsme o komunismu a jeho pádu.

Dudlík v puse a naše budoucnost růžová jak peřinky,
nakonec dopadla jinak - jako použité plinky.
1989 - ach, kde jsou ty časy,
tenkrát nás nezajímaly politické hlasy.

1989 - doba předělů, doba revoluční,
má revoluce byla zbavení se šnůry pupeční.
Plakali jsme kvůli jídlu a čistým plenkám,
dnes se obracíme k pivním sklenkám.

Zpívali nám ukolébavky k dobrému spaní,
teď nám pohádky vykládají v televizi, snad bez lhaní.
1989 - sraní do plenek a nikomu to nevadilo,
dnes sereme na politiku, to se nám to podařilo.

1989 - sáli jsme mléko od maminky,
teď musíme vysát jen své peněženky.
1989 - černá naše minulost, snění o lepším státě,
chtěli jsme se mít fajn, mít se jak ve vatě.

1989 - neuměli jsme mluvit, teď to umíme ještě méně,
když se rozhodujeme na volebních lístcích o jméně.
Leželi jsme v kočárku, občas zařvali,
nyní bychom naší "růžovou" budoucnost,politiky,vyhnali.

Boj je boj, sametová revoluce nám lepší časy nepřinesla,
jenom naše bezstarostné dětství do ztracena odnesla.
Rok 1989 bude navždy časem plínek a dudlíků,
příchodem nových politických oslíků...