Už jen krůček...

Nechci už mraky, děšť a bláto.
Chci, aby na zem zas padalo zlato.
Světlo, co k nové naději svádí,
paprsky, které tak něžně hladí.
Malují medem na lidskou kůži,
krvavě zbarví květy růží,
probudí medvídě z dlouhého spánku,
zahřejí chladivý polibek vánku.
Zlákají děti do dnů kouzelných,
odevšad uslyšíš radostný jejich smích.
Na lukách zbytky ledu roztají
a lesy voňavé k toulání zlákají.
Do toho klokotat bude si potůček,
jaro je blízko – zbývá již jen krůček…