O světě

Štíty se blyští,
brousí se sekyry,
vojáci lidští
vítezství zapili.

Nepřátelé pobíjeli,
slitování neměli,
jak maj lidi být
těch vrahů přáteli.
Stovky lidí mohli žít,
kdyby bojovat už nechtěli.

Prokletý rod lidí, světem si jde,
co mu překáží zničí, zboří nebo zabije.
A proč to dělá ?
Nic z toho nemá
a dělá to dál...

Kácí stromy v zájmu pokroku,
vraždí, ničí a boří.
Vesele kráčí a zpívá si do kroku
a kdo tvoří ?

Jen hrstka lidí,
co stromky sází,
naději v nich vidí,
ti lidi mi sou drazí.
Mnohem víc než pokrok světa,
co chvátá vpřed,
za chvíli se ze člověka
stane otrok myšlenek...