Růžová Tkanička

RŮŽOVÁ TKANIČKA

Jak růžová tkanička,
botou se proplétáš,
z dírečky do-do druhý.

Tvá cesta jiná není,
s linií vlastní se nemění,
cestu si klestí štěstím.

Nesmutná si bez bolesti,
a ta která nikdy naspí.
Sní o tom až ráno,
které je sluncem otvíráno
sáhnout si na sebe může.

Sáhnout si na sebe může,
vdaná však bez muže.
Zažene chmury chůzí.

V botách s růžovou tkaničkou,
půjdou pak spolu cestičkou
a v mysli plno radosti.

Pro muže snad-možná.
Snad zítra to pozná.
Ta stydlivá maličká…
…krásná,sladká růžová tkanička
co botou se stále proplétá.