Ještě jednou

Dušička schoulená ve věčném šeru,
s propastí před bránou marně se peru
Chci polapit do spárů zbytky svého štěstí,
modlím se k naději, ať zůstane v mých pěstích…
Tichými krůčky došla jsem až na kraj svých sil,
světem spáchané zlo, kéž déšť by ze mě smyl…
Chvíle štěstí uplynuly jako voda,
duše prázdná,
srdce rozervané prosí, volá,
po ještě jedné šanci v tomhle životě,
a po uloupené mé čistotě…