Hrob a láska

Stojím nad tvým hrobem a slzy stírám,
Stojím tu a básničku ti tu povídám,
Vzpomínám na nás na naší lásku,krátkou
I když tak moc krásnou.

Hážu ti do hrobu vzpomínky,všichni jen květiny.
Slza mi padá na tvou tvář,probereš se zas?
Snad polibek,který tě oživí?
Nepomůže ani ten nejsladší!

Říkal si mi, já budu žít dál
A navěky budu jen tebou žít,
Jen stáří nás může rozdělit.
Stáří je ještě daleko,mládí máš teprve,
A ty už v hrobě ležíš,
Proč tak moc mladý a né už starý?

Nechtěl bys abych plakala,
Chtěl bys abych si moc užívala,
Já už šťastná nikdy nebudu,
A plakat nikdy nepřestanu.

Já chtěla tebe mít a né sama tu být.
Tak proč si musel už navždy odejít?
Vždyť jsme spolu chtěli krásný život žít.

Vím že život ti už teď nikdo nevrátí,
Ale mou lásku k tobě nikdo nevyvrátí,
Já budu milovat tebe nadále,i když nejsi semnou nastálo,
V srdci mám tak moc prázdno,smutno,velkou bolest.
A tu nikdo nezažene pryč.

Já miluji tebe i když v nebi jsi
Ty miluješ mě,ale nedokážeš mi to už říct,
Teď jsem sama,bez tebe co já si tu počnu?
Nezapomenu nikdy na tebe to ti do nebe slibuji.