Básně vzniklé na lyžařském výcviku (26.3. - 1.4.2006)

1) Věřit na lásku

Věřit na lásku,
hrát si se srdcem.
A být na lyžáku
se svým domnělým "milencem"?

To tedy nejde,
nemá to cenu,
jsme jiní, každý,
jeden z nás se časem změní
a pro mě už tu nic... NIC není.

Jsem sama,
plížím se lesem,
lesem tajemným,
lesem naplněným bolem.

A píšu a píšu
o svém osudu
i o osudu jiných,
a možná, že Ho někdy i dobudu,
avšak mezitím poznám spoustu lidí, i těch líných (těch je DOST)!

2) Jsem člověk nevýslovných snů,
jako popínavá květina se pnu
láskou svou k jednoumu,
co nerozumí onomu:
"Mám Tě ráda,
chci Tě čím dál víc.
Když v noci hvězda padá,
myslím na Tebe." A ty nic.

3)Kam srdce Tvé Tě táhne,
já nemám ani tušení,
avšak až Ti rukou mávne,
jako Ty mně...

Dám Ti jednu radu do života:
Pokud o její lásku stojíš...
Neboj se, neuděláš ze sebe idiota,
když zeptáš se Jí ROVNOU:
"Má to cenu?" Nebo se snad bojíš?

Hodně štěstí, lásko má,
milovat Tě nepřestanu.
Přesto, přežít se to dá,
i když už Tě nedostanu...

4) Milovat a nebýt molivána

Kvítek rozkvétá,
naše láska přesto nevzkvétá.
Mluvit s Tebou nemá cenu,
být sama však není za odměnu.

Ale ani teď si asi neuvědomuješ, že mít rád,
nezůstává napořád.
Nezůstává napořád,
když mě ne a ne mít rád.

Vzniká z toho pár věcí,
kterým mnohdy sema nerozumím.
A vše Ti sdělit obyčejnou řečí
nedokážu, neumím.
Proto takhle...

5) Už nevím, co dělat mám,
nikdy to nevyjde nám.
Dosud jsme nebyli spolu,
proto má láska klesá dolů.

Proč? Protože mě rád nemáš,
ani srdce kousek mi nedáš.
Jiné(-mu) se rozdáš celý,
mně nikdy.
PROČ MĚ NEMÁŠ RÁD?

6) Proč pro lásku proradnou
musíš vždycky dopadnout
na dno studny hluboké
od slz celé promoklé?

Proč dopadneš na dno tvrdé,
krutý pohled, tváře bledé?
A v očích mít slzy - samozřejmost,
však namalovat nový obraz - obtížnost.

7) Proč nezáříš na všechny stejně,
když tu možnost máš?
Když uslyšíš pláč a bolest srdce,
v dál rychle unikáš...

8) Motýl a květina

Motýlku, motýlku barevný,
rád sedáváš na květině a máš ji rád.
Motýlku, motýlku milovaný,
ona tě také, má ti co dát...

Lásku svou i srdce své,
a to jen za pouhé milé pohledy tvé.

Proč to tak není i s námi?

9) Vymysli lék na bolavé srdce

Vymysli lék na bolavé srdce,
co není možno utěšit,
a bude celá má duše
konečně moci zazářit.

Vymysli lék na bolavé srdce,
ať můžu šťastně žít.
A Tvojí lásku v srdci mít,
ale už po Tobě netoužit.

Vymysli lék na bolavé srdce,
co možná jsi již utěšil...

10) Stojím tu znenadání
sama a se slzou na tváři,
teď, když přichází zklamání
a srdce žalem nezáří.

odpusť, já dost chyb měla.
Je to ten důvod k loučení?
Píseň lásky mi v srdci zněla...
Odpusť...

Tvým NE však získám poučení.
Poučení, že milovat blázna,
co stejně lítá za jinou,
je jako dívat se do pustého prázdna,
co při tom má tvář kamennou.

11) Jsi jako slunce,
máš tvář zářivou,
usměješ se na mé srdce,
a já jsem pouhým naivou.

Naivka, co myslí, že máš rád,
co věří, že dokážeš milovat.
A mýlí se,
byť tvá přetvářka je sebelepší...

12) lásku rozdávat - já,
lásku brát - Ty.
Proč neřkneš: "Tys pravá má..."
a nevyjádříš své pocity?

City, co ke mně však nemáš,
hledat se mi nevyplatí.
Hledat jehlu v kupce sena...:)
Vážně se to neoplatí!

Lásku dávat, lásku brát - my.

13) Chladný, krutý pohled tvůj
ochladí žár mého srdce.
Tak počkej, lásko, stůj!
Přijď k nám a spoj nám ruce...

14) Lásko! Počkej! Zastav se chvíli,
ať mé zklamané srdce již nekvílí.
Je pro mě vším, vážně, vším,
láskou, deštěm, sluncem zářícím.

A já pro něj nic, pouhý vzduch.
Pohled na mě - vypadám snad jak nějaký duch?
Asi ano, jinak nevím,
proč mi srdce láme,
proč do náruče nevletím
mu, když nemůžu, NESMÍM!

15) Srdce lámeš,
jsi kámen bez citu.
A lži samé
pomáhají tomu pocitu,
že věřit se Ti nedá.
A přesto...
Srdce mé k Tobě padá
hluboko na dno studny chladné.
Zdá se, že má láska k Tobě vadne?
Omyl, hloupý omyl,
srdce mé jsi dobyl
a já už se Tě nezbavím...