--- === Myšlenky === ---

Inter Arma silent musea,
šeptám si každý den.
Inter Arma silent musea,
šeptám tiše špatným snem.

Nulla potentia longa est,
ta slova říkají pravdu,
kdo má moc ztrácí čest,
snad výjmku světlou najdu.

Co víc říct na ty strašné věci?
Snad citovat klasika smím:
,Nunc vino pellite curas´
je to dočasné, ale pomáhá to přeci,
neb víno prostírá do mysli stín.

Kdo nesouhlasí s mými slovy,
na toho se nezlobím,
různé pohledy na různé doby
a já z myšlenek si pletu rým.

Stat sua cuique dies,
řekl další z klasiků
a já dodám, žij dokud žiješ
a doufej v sílu Blaníku.

Už brzy nadejde den,
kdy bude potřeba se třást,
čerta malovat na zeď nechci,
však myslím, že pomali už přišel čas.
Brzy rozplyne se nevědomý sen
a budou se dít hrozné věci.

Příroda už zuří,
ničí vše, co jí pohrdá
a já stojím v bouři,
když vládne smutná nálada.

Oheň, voda, země i vzduch,
proti lidem se obrací.
Přírody nezkrotný duch,
pálí, topí, vyvrací.

Lidé si za to sami můžou,
měli v souladu žít,
teď na hrobě špatném plakat chtějí,
všal proti Gaie nic nezmůžou
a tak to vždy mělo být.

Války, vraždy, hladomory,
po moci lačné hony,
pořádali celá staletí,
však z jejich živé paměti,
co příroda zmůže zmizelo
a pýcha mysl otrávila,
důkaz moci by to zas chtělo,
když lidé myslí, že jsou páni,
když se nad přírodu povyšují,
když přírodu za méně považují,
když většinou se vykašlali na ni,
zaslouží si její trest,
vždyť je může lehce smést.

Ukazuje to každý den,
každý den svádí se boje,
každý den bortí lidský sen,
aby bylo jednotlivce,
to co všem tvoru společné je...