Svítí si sluníčko

Svítí si sluníčko, svítí a svítí,
říkám si občas, jak podivné je žití.
Svítí si sluníčko a mraků je trocha,
když je mi mizerně pomůže teplá sprcha.

Svítí si sluníčko, včera pod mrakem bylo,
jak bylo mi mizerně, jak špatně se žilo.
Dneska je teplo, jen vítr trochu fouká,
a mě je super, jen něco ve mě doutná.

Co doutná ve mě? Možná touha jen.
Už jen pár hodin - to už není den.
Spatřím Tě a pak Tě políbím
a slunko svítit může,
hned se k tobě přitulím,
s tím nikdo nic nezmůže.

Co komu je potom, když slunko svítí,
neb je pod mrakem a déšť komplikuje žití.
Co komu je po mě, když já Tě ráda mám,
když Tebe miluji a kouzlo tvoje znám.

Svítí si sluníčko a modré je nebe,
není teď ničeho, co duši mou zebe.
Svítí si slunko a teplo na mě dýchá
a část mé duše si zoufalstvím vzdychá.

Co do půli tuctu hodin již zbývá,
další má část si vesele zpívá.
Nelze však vyjádřit, jak mi smutno je,
uspokojí mě myšlenka,
i když je malinká,
že splatřím tě dnešního dne.