Uspokojení

Jak z kapek slepená skládanka tu ležíš
v prachu a čistotě na zemi
cítíš se těžce, na zádech vláčíš kříž
myslíš, že najdeš klid blažený?
Teď už je pozdě ptát se,
zda-li špatné či dobré to je,
však nikdy není lehké
vzdát válku bez boje.
Ležíš tu v kaluži krve,
jak porcelánová panna
a zas jak prve
na duši polámána.
Nemyslíš, necítíš nic,
čekalas to jiné
v životě chtěla si víc,
čas plyne.

Bez tebe...

Ty ležíš tu pořád jen sama,
na podlaze
pokoušíš se hýbat nohama
v marné snaze.
Už nikdy nezvedneš tělo,
budeš ležet tu
tak jak by to být mělo,
ústa už nedají dohromady větu.
Ach! Smrt tak krásná je,
tak lehká,
Jak taneční kroky v divadle.
Nech se unášet jí dál a dál.

Bude ti dobře...