Dveřmi dvou mosazných klik

Kolik hrotů člověk strpí
na cestě k svému krovu?
Svému opravdovému krovu
S opravdově svou postelí a klidem
A zvyky
a lidmi
Kteří do jeho života patří?
Ne náhodou ze žalosti či samoty
Na inzerát
Sňatků z rozumu
Či z nouze ctnosti
stáří
nedostatku vůle a času
síly začít
nebo slabosti skončit

Věčné útěky
Průniky
Od lidí
A zase k nim
Se všemi návraty
Omluvami
Žehnáním a sliby
Malomocenstvím nervů
Tikáním šlépějí času
Šeptáním a nejistými kroky
dotyky
Za dne
i s nocí
Se vším lidským zlořečením
Rouháním
Ztracením smyslu
života
víry
…naděje

Větrat nespavost
S láskou ve snu
Nebo vyvětralý sen když láska se v něj změní
Sedět ve vaně hodiny
kohoutek nechat bubnovat na dno
Až přeteče
Začít brečet
A neznat důvod
/Někdo vás nazve malým dítětem rozbíjejícím si hračku
jen aby mohlo řvát na truc světu/

Být nemocen a nesejít z cesty
Setkat se se strachem druhých
Když vy vidíte v dáli světlo
Kreslit nosem duhové barvy
A jiné světy
I když jiní došli konce své cesty
Zůstat když všichni odešli
Smát se spálené krajině
Když jiní svou zaseli ve stejné víře
Vzývat měsíc
i v kleci paneláků
přes všechna pravidla estétů

Pořád jen žít
Pořád jen umírat
Tolik života na lidskou bolest
Tolik života na živoucí umírání

...nakročit a vstoupit...